Studené ostré drzé jehly hřmotu,

hvězdy povadly ač zpívají listnaté

rozkvetla plynová kola, svorky vztažné

uchvátí, pomatou křehký zvyk dávného já

střechy zahubí, přikryjí, udusí

tenkou vzdušnou obřadní buňku, tyče,

plechy proniknou, prorostou krásný,

kopeme lehký ráj kde věci pestře straší

poleť a bojuj dechu

nucený dávat

kořenům pijavic

běhají srdcem

ač slýcháš nadějný obzor

vidíš se zkažen

snad vzkázali holoubka

tak diamantového

tak líbezného

k pláči